Ano, žiju. Dva měsíce jsem se tvářila mrtvě. Ale stále tu jsem. A co se všechno dělo?
Začneme chronologicky.
Už půl roku jsem si psala s jedním milým klučinou. Ve všem jsme si rozuměli a nikdy nestála řeč. Až jsem si řekla o rande. No a dali jsme se dohromady. Vypadalo to, že konečně jsem našla chlapa, který mě má opravdu rád a udělá pro mě cokoliv. Jenže to hodně rychle bylo zastíněno jeho problémy. Nebudu tady vypisovat všechny jeho psychické nemoce. Sama jimi trpím a mám pro to aspoň z části pochopení. Ovšem ukázalo se, že na pána není spoleh. Utápí se v alkoholu nebo se předávkovává práškama. A naše smluvené schůzky nejednou padly. Ačkoliv jsme spolu jen měsíc, už opravdu nevím co s ním. Nicméně já jsem magnet na špatný vztahy, takže nejsem nějak extra překvapená. Opět samé sliby a nakonec skutek utek.
Nicméně jsme spolu byli na svatbě mojí nejlepší kamarádce, kterou znám od dětství. Musím říct, že byla kouzelná. Klidně bych takovou taky jednou měla. Byla jsem nervózní, protože mě nevěsta poprosila o jednu aktivitu. Namalovala jsem ji na plátno strom a svatebčané tam otiskávali prsty. Výsledek byl hezký, že jsem sama byla překvapená. Jídlo bylo úžasné taky. Alkohol nevím, já nepila kvůli svému doprovodu, který slíbil, že nebude taky pít. Opravdu jsem si to užila a mrzí mě, že jsem brzy odpadla únavou :D.
A jak jsem na tom já a moje tvorba?
Nic moc. Mám artblock. Pro neznalé je to stav, kdy je nemožné tvořit. Kreativita došla, ruce neposlouchají, nápady utekly někam daleko. Prostě ačkoliv hodně chcete tvořit, nejde to. Tak to opět mám (a mám většinu roku). Doufala jsem, že Inktober mě zachrání, ale ne. Opět musím počkat až to přejde a už mě to štve :D Ale dokázala jsem vytvořit jeden obrázek na oslavu přichazejícího podzimu.
Tímto se asi poroučím zas na nějaký čas. Držte palce s tvořením a ahoj!
PS: Pořídila jsem si akvárko a do něj krevetky a bojovnici! <3